Jindřich Santar, druhý manžel Aleny Vančurové, patřil k nejvýraznějším osobnostem československého výstavnictví druhé poloviny 20. století. Jeho příběh je dalším střípkem do mozaiky kulturní historie Zbraslavi. V zahraničí se poprvé představil jako scénárista československé expozice na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Vedle dalších třinácti ocenění získala expozice i cenu nejvyšší, Zlatou hvězdu. A svět mu ležel u nohou.
Se svojí ženou Alenou, její maminkou Ludmilou Vančurovou a dvěma syny Petrem a Pavlem bydleli na Zbraslavi, kde se kromě vlastní práce podíleli na uchování literárního odkazu Vladislava Vančury.
Jindřich Santar pracoval na Ministerstvu informací, kde měl jako sekční šéf na starosti výstavy. Tehdejší způsob vystavování neodpovídal jeho představám o moderním výstavnictví, tak namísto statického vystavování jednotlivých exponátů ve vitrínách s popisky, začal vytvářet působivá, zážitková představení, která návštěvníka aktivně vtahovala do děje.
Pro brněnský Dům umění napsal v roce 1953 libreto k výstavě Vývoj vesmíru, země a člověka, která se setkala s velkým úspěchem. Sám ji vnímal jako svou první „bez ideovou“ výstavu. Jeho další významnou a úspěšnou realizací byla expozice o medicíně Život vítězí nad smrtí. Při práci na těchto projektech spolupracoval s řadou vynikajících architektů a výtvarníků a získal cenné zkušenosti. Poté už následoval jeden úspěšný scénář za druhým, kterých vytvořil více než sto.
V šedesátých letech se stal autorem libret a scénářů pro Liberecké výstavní trhy (LVT) a jablonecké výstavy bižuterie, podílel se na Světové výstavě známek a vytvořil scénáře muzejních expozic v Norimberku, Táboře a Terezíně. Byl rovněž autorem Stálé expozice Československého filmu a výstavy věnované Národnímu divadlu, …
Vedle výstavních projektů se Jindřich Santar věnoval také publikační činnosti, a to jako autor knihy Expo 58 – Světová výstava v Bruselu a spoluautor řady odborných a dokumentárních publikací a katalogů výstav.
Ale vraťme se do Bruselu, kde jsme to nandali celému světu. Jindřich Santar vypracoval nejen scénář, ale celou koncepci Československé expozice pro Světovou výstavu EXPO 1958 v Bruselu. Byla výjimečná a v superlativech se o ní mluví dodnes. Tehdy jednotlivé státy ve svých expozicích předváděly, co už po 2.světové válce dokázaly. My jsme však tehdy neměli nic mimořádného, čím bychom se mohli pochlubit. Ale měli jsme skvělé architekty, výtvarné umělce, špičkové skláře, sochaře, filmaře, průmyslové designéry, fotografy. A na jejich exponátech autoři vytvořili celou výstavu jako komplexní scénografické dílo. Jindřich Santar nazval svou, ve finále vítěznou, koncepci „Jeden den v Československu“. Celkové pojetí celého prostoru expozice se stalo základem nečekaného úspěchu. Jindřich Santar navrhl nejen jednotlivé exponáty, ale vytvořil celkový příběh, kterým návštěvník procházel. Smutnou ironií však zůstává, že většina Čechoslováků „svůj“ pavilon vidět nemohla. Na západ jsme tehdy cestovat nemohli.
Jedním z nejslavnějších prvků výstavy bylo multimediální divadlo Laterna magika, které vzniklo jako doprovodný kulturní program. Mělo takový úspěch, že se po návratu do Prahy proměnilo ve stálou divadelní scénu. Mezi její výrazné osobnosti patřila také Jaroslava Panýrková, druhá manželka Jindřicha Santara, která v divadle působila jako konferenciérka.
Dalším úspěchem Jindřicha Santara byla Československá expozice na Světové výstavě EXPO 1967 v Montrealu, na které se světu představil další unikátní, tentokrát filmový projekt Kinoautomat. Pomocí tlačítek měli diváci možnost několikrát zasáhnout do děje a ovlivnit jeho pokračování. I v tomto projektu v kině Světozor později provázela filmovým představením Jaroslava Panýrková, která se později stala oblíbenou televizní hlasatelkou. Byla u diváků tak populární, že v roce 1972 vyhrála nejvyšší hlasatelskou cenu, Zlatého krokodýla.
Jindřich Santar byl velmi kreativní a stále překvapoval. Až nakonec přišel s fantasmagorickým nápadem, jak originálně představit jabloneckou bižuterii. Svoji myšlenku realizoval se „sousedem od vedle“, s malířem Jaroslavem Vožniakem, představitelem generace výtvarníků spojených s českou poválečnou avantgardou.
© Nezávislá zbraslav 2022
