Vladislav Vančura byl se Zbraslaví velmi úzce spojený — žil tam, působil jako lékař a Zbraslav se promítala i do jeho literární tvorby. Jeho vztah k místu tedy nebyl jen otázkou bydliště; Zbraslav se stala součástí jeho osobního života, společenského prostředí i tvůrčího světa.
Narodil se v Háji u Opavy 23. 6. 1891. Ještě mu nebyl ani rok, když se jeho rodina začala stěhovat z místa na místo, až nakonec získal Vančurův otec místo správce lomu a cihelny v nedaleké Davli, a rodina tam na dlouhá léta zakotvila. V blízkosti Vltavy prožil Vladislav Vančura sedmnáct let a do míst kolem řeky se zamiloval.
Proto, když končil svá studia medicíny a začal hledat v okolí Vltavy místo, kde by mohl založit rodinu a se svou ženou, také lékařkou, provozovat lékařskou praxi, zvítězila Zbraslav.
2. června 1921 promoval a 16. 8. 1921 se oženil se svou spolužačkou MUDr. Ludmilou Tuhou, se kterou, už jako Vančurovou, ještě téhož dne romanticky vplul parníkem do Zbraslavi, ve které prožil jednadvacet let.
Na Zbraslavi získal místo pokladenského lékaře a soukromou ordinaci si se svojí ženou zařídili v domě naproti škole, kde už tehdy byla lékárna. Kromě čekárny a ordinace měli v přízemí malý byt s okny do ulice. Za rok se přestěhovali do nedalekého domu v dnešní ulici Elišky Přemyslovny, ve kterém bývala později restaurace Lubor. A nakonec si vyhlédli místo na úpatí Havlína a do nové vily se přestěhovali i s ordinací. Ale od té doby se pan doktor Vančura věnoval už jen psaní a každoročně vydal jednu knihu.
Na Zbraslavi si Vančurovi brzy našli přátele, z nichž někteří se později stali předlohou či inspirací pro Vančurovy romány.
Většina Zbraslaváků ví, že hrdiny z humoristického románu „Rozmarné léto“ Vančura zčásti stvořil podle svých známých ze zbraslavské plovárny na Vltavě. Že plavčík Důra provozující svou plovárnu na řece Orši je ve skutečnosti plavčí mistr Antonín Šůra ze zbraslavské plovárny na Závisti a dva další hrdinové jsou ve skutečnosti bývalý důstojník Hugo Marek jako major a právník Šimanovský v roli ctihodného abbé.
Podle vyprávění zbraslavského přítele Jana Haupta, ředitele zbraslavské školy, zase vznikl román „Tři řeky“. V románu, který panu Hauptovi dedikoval, jej přejmenoval na Jana Kostku, který zažil kruté mládí, později si prošel životem chudého studentíka a taky válečnými léty v Rusku za Velké říjnové socialistické revoluce.
A to ještě není konec. Do knihy „Občan Don Quijote a jiné prózy“ zapracoval Vančura dvě povídky z prostředí cisterciáckého kláštera. „Zbraslavská povídka o opatu Martinovi“, a druhá, ve které rovněž vystupuje opat Martin, se jmenuje „Jak jsem se učil spisovatelem“.
Hold Zbraslavi a slavnému období posledních Přemyslovců zamýšlel Vančura složit ve třetím díle Obrazů z českých dějin. Zbraslav dokonce měla zaznít i v titulu, jako „Zbraslavská kronika“. Tento díl však už Vančura nestihl dokončit. Zůstalo jen její torzo, které končí v půli věty. Po zatčení gestapem se jeho manželce podařilo rukopis ukrýt do bezpečí. Ostatní rukopisy naštěstí z domu postupně odnesl rodinný přítel František Hřivna, malíř a správce NG, a ukryl je ve sklepení zbraslavského zámku, kde bydlel.
Ke své milované Zbraslavi se VV vyznal ještě v povídce „Zvony mého kraje“ Možná si pamatujete, a třeba jste se i zúčastnili soutěže, která se konala pravidelně na zbraslavském zámku. Přednášely se úryvky z této povídky. Pokud máte na soutěž vlastní vzpomínky, budeme rádi, když nám o nich napíšete.
K napsání dětské knihy „Kubula a Kuba Kubikula“ jej inspirovala jeho láska největší, dcerka Alenka, také rodilá Zbraslavačka, které vyprávěl své pohádky před spaním.
Vančurův literární jazyk je nenapodobitelný, čerpá z archaismů biblické češtiny i hovorové řeči. I jeho souvětí jsou složitá a větná vazba zastaralá. A proto byly jeho knihy pro překladatele tvrdým oříškem.
Kromě literární tvorby se zaměřil i na tvorbu filmovou, ale nikdy se nesnížil ke spolupráci s německou okupantskou mocí. Odmítl se také zúčastnit cesty umělců do fašistického Německa a také výzva ke spolupráci na filmu o Bedřichu Smetanovi zůstala z jeho strany bez odezvy.
Méně je o Vančurovi známo, že se během 2. světové války aktivně účastnil odbojové činnosti a že v roce 1941 vedl spisovatelskou skupinu Národně revolučního výboru inteligence. A právě to se mu stalo osudným, dostal se do hledáčku gestapa. Po vyzrazení jedním členem ze skupiny byl 12. května ve své vile zatčen a převezen do pankrácké věznice. Mezitím gestapáci prohledávali celý dům a později si téměř celé jeho vybavení odvezli a vilu zabavili. O pár dnů později přišel atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha a v zemi nastal teror. Posledního května 1942 potřebovalo gestapo zahájit seznam obětí velkým jménem, vybrali si Vladislava Vančuru a den poté ho na Kobyliské střelnici zastřelili. Jeho poprava měla Čechům nahnat strach. Zasáhla celý národ.
Když se na Zbraslavi vydáte po Stezce Vladislava Vančury, zavede vás k pomníku před Vančurovou vilou.
Pokud se chcete dozvědět o Vladislavu Vančurovi víc, klikněte na odkaz:
https://mc-zbraslav.cz/assets/File.ashx?id_org=80134&id_dokumenty=16498
© Nezávislá zbraslav 2022
