Jedna z pomíjených kapitol zbraslavské historie je osud obětí holocaustu z řad zbraslavských obyvatel. Před osmdesáti roky, konkrétně ve dnech 25. května, 15. srpna a 8. září 1942 byly všichni usedlí občané židovského vyznání (vyjma míšenců) deportováni do Terezína. Přesný počet deportovaných osob se dle různých podkladů liší od 116 (Encyklopedie židovských obcí) až 139 osob (Kronika Zbraslavi). Kronika Zbraslavi uvádí seznam židovských obyvatel vedených Židovskou náboženskou obcí na Zbraslavi, proto v něm není například uvedena rodina Sálusova, majitelé domu Elišky Přemyslovny č.p. 437, která byla vedena pod Radotínskou náboženskou obcí. S ohledem na tragický osud židovské komunity to není až tak podstatné. Z deportovaných se po osvobození vrátilo jen 10 osob.
Židovské osídlení na Zbraslavsku
Počet židovských osob usazených na zbraslavském panství se v dobách kláštera dal na prstech spočítat. V roce 1675 jsou na panství usazeny 3-4 rodiny. V roce 1793 na Zbraslavi žije 1-2 cizí rodiny, celkem 8 osob. V roce 1846 žije na Zbraslavi 5 rodin z celkového počtu 1420 obyvatel. V roce 1890 87 židů z 1643 obyvatel. V roce 1930 žilo na Zbraslavi 42 židů z 4150 obyvatel. K navýšení počtu obyvatel došlo z důvodu připojení dříve samostatných obcí Záběhlice a Žabovřesky v roce 1924.
V roce 1938 v souvislosti s předmnichovskými událostmi nastává značný přesun židovského obyvatelstva ze Sudet a pohraničí do vnitrozemí. Dle soupisu stavu obyvatelstva k 25. listopadu 1941 stoupl počet trvale usazených z původních 59 na 139 obyvatel. Přírůstek 80 osob spočíval jednak v příbuzenských poměrech s usedlými obyvateli či vzájemných obchodních známostech. Většinou se jednalo o osoby zámožné, které mohly a také nabídly vlastníkům domů vyšší nájemné.
O životě židovských obyvatel na Zbraslavi z konce 18. století a 19. století si můžeme udělat obrázek z toho, jakým povoláním či řemeslům se věnovali. Významným povoláním je vinopalník – pachtýř (nájemce) vrchnostenské vinopalny, draslař, trafikant (obchodník), mýtný, koželuh či sklenář. Ve druhé polovině 19. století již najdeme židovského lékaře, nájemce statku či sochaře.
Z dochovaných záznamů je zřejmé, že soužití židovské menšiny na Zbraslavi bylo zcela bezproblémové.
Židovské domy
Ve 2. čtvrtině 19. století žijí židovské rodiny v domech rozptýlených především podél hlavní dálkové silnice (dnes ulice Elišky Přemyslovny a domech na Zbraslavském náměstí). V roce 1853 je v židovském vlastnictví nejméně 5 domů a jejich počet se postupně zvyšuje.
Synagoga na Zbraslavi nebyla. Od roku 1849 existuje modlitebna. Obecní dům židovské obce byl postaven v roce 1880 v Tylově (nyní Hauptova) ulice č.p. 599 (dříve čp. 155). Od roku 1897 je zde „Bethaus“ - Dům modlitby a bydlí zde rabín. Interiér cca v roce 1941: nízký sál v 1. patře, aron ha-kodeš (schrána na svitky Tóry) prostšího typu vystupující do sálu, reprezentativní stropní lustry, ženská galérie není. Po 2. světové válce budovu koupil soukromý majitel a celý dům byl adoptován na byty.
Židovský hřbitov pro zbraslavské panství byl založen snad roku 1761 na temeni Kulivé hory v katastru obce Třebotov. Nejstarší čitelné náhrobky jsou z roku 1795. Mezi nimi se nachází také hrob rabína Samuela Ballenbergera (1772–1854). Poslední pohřeb se tu konal v 70. letech 20. století.
Židovská škola
V roce 1881 bylo židovské komunitě na Zbraslavi dovoleno zřídit soukromou německou židovskou školu, která byla provozována v domě čp. 129 ve Stárovně, v dnešní Košíkářské ulici čp. 666. V roce 1896 byly zavedena čeština jako vyučovací jazyk. Nejvíce žáků (8 chlapců a 13 dívek) měla škola ve školním roce 1889–1890. Zanikla v roce 1906 (či 1910), kdy ji navštěvovali jen 4 žáci.
Připomenutí bývalých židovských obyvatel
Jednou z možností připomenutí židovských obyvatel na Zbraslavi je zapojení do projektu dnes už celoevropského rozsahu STOLPERSTEINE – Kameny zmizelých. Projekt se týká všech lidí, kteří byli nacistickým režimem zavražděni, ať už z důvodů nacionálních, politických či rasových. Nejedná se tedy jen o zavražděné Židy, ale také o Romy, politické odpůrce nacismu, svědky Jehovovy, homosexuály.
STOLPERSTEINE znamená v překladu kámen, o který se zakopává. Obrazně vyjádřeno, i o tyto znovu sjednocené rodiny, jejich jména, by měl každý z dnešních žijících generací „zakopnout“. Tedy zastavit se, přečíst si jména na kamenech a uvědomit si hrůznou minulost, zpřítomnit památku na tyto nevinné oběti.
Na první pohled nenápadná betonová kostka nahoře přeplátovaná mosazí usazená do chodníku. V kovové části je vyryto jméno člověka, který na místě žil a odkud byl do koncentráku odvlečen. Je tu jeho plné jméno, datum narození a místo a datum jeho nedobrovolné násilné smrti. Většina odvlečených byla zavražděna. Někteří přežili, ale už se na tato místa nikdy nevrátili. Tak či tak zůstaly kdysi pevně semknuté rodiny již navždy rozděleny.
Projekt STOLPERSTEINE je symbolickým činem tyto rozdělené rodiny znovu spojit. Proto se pro každé jedno jméno vyhotovuje jeden kámen s jeho jménem.
Jeden člověk, jeden kámen, jedna duše.
Filip Toušek
Zdroje: Encyklopedie židovských obcí Zbraslav
Kronika Zbraslav
Projekt STOLPERSTEINE
© Nezávislá zbraslav 2022
